Vítězný oblouk a Champs-Élysées
Champs-Élysées Tento dlouhý a široký bulvár patří k nejznámějším a nejrušnějším ulicím v Paříži. Řadí se k nejdražším na světě ve výši nájemného. Dlouhá je necelé 2 km, široká 70 m a spojuje moderní a historickou část města. Na jedné straně je zakončena Vítězným obloukem a na straně druhé Náměstím Svornosti poblíž Louvru. Na místě dnešní Avenue des Champs-Élysées (v češtině "Elysejská pole") ještě v polovině 17. století byly bažiny a okrajová část tehdejší Paříže. Až roku 1670 byla dokončena přestavba a odvodnění této oblasti a vznikla zde široká třída, původně jen pokračovaní zahrad Jardins des Champs-Élysées, později hlavní výpadovka z centra Paříže a dnes slouží jako jedno z hlavních center města. Svůj název nese bulvár podle bájného místa Elysium z řecké mytologie, kam bohové přenášely duše významných hrdinů. Horní část Champs-Élysées se pyšní mnoha kiny, kavárnami, restauracemi a luxusními obchody těch nejznámějších světových značek. Oproti tomu ve spodní části najdeme například Elysejský palác (sídlo francouzského prezidenta) s parkem Jardins des Champs-Élysées, Grand Palais a Petit Palais. Pokud budete v Paříži 14. července, máte možnost zažít vojenskou přehlídku francouzské armády, která se koná na oslavu dobytí Bastily. Tato přehlídka patří mezi nejslavnější svého druhu na světě. Elysejská pole jsou jedním z hlavních symbolů země. Francouzi se zde shromažďují v časech velkých krizí, demonstrací či stávek, ale i k oslavám významných státních svátků či sportovních událostí. Každoročně zde například končí slavný cyklistický závod Tour de France. Vítězný oblouk Vítězný oblouk v Paříži (celým francouzským názvem Arc de Triomphe de l'Étoile nebo jen Arc de Triomphe) je vítězný oblouk v klasicistním stylu, který dal postavit Napoleon Bonaparte na paměť svého vítězství v bitvě u Slavkova. Oblouk byl vybudován v letech 1806–1836 a stojí uprostřed náměstí Place Charles-de-Gaulle (dříve Place de l'Étoile) na západním konci slavného pařížského bulváru Avenue des Champs-Élysées. Uvnitř stavby je malé muzeum zaměřené na historii objektu. Každý rok u oblouku bývá ukončen cyklistický závod Tour de France. Přístup k památníku je podzemní chodbou. Na jeho střeše je veřejně přístupná vyhlídková terasa. Byl inspirací pro Dianin chrám ve Valticích. Stavbu nařídil císař Napoleon Bonaparte v roce 1806 po vítězné bitvě u Slavkova. Stavbou byli pověřeni architekti Jean-François Chalgrin a Jean-Arnaud Raymond, kteří se však nemohli shodnout na koncepci a přednost dostal Chalgrinův projekt. Základní kámen byl položen 15. srpna 1806. Samotné vyhloubení základů si vyžádalo 2 roky stavebních prací. Když v roce 1810 přijel Napoleon se svou nevěstou arcivévodkyní Marií Luisou do Paříže, byly pilíře oblouku teprve ve výšce asi jeden metr. Byla proto postavena dřevěná maketa kompletního oblouku. Dne 21. ledna 1811 zemřel architekt Chalgrin a po osmi dnech i jeho konkurent Raymond. I přes pozdější Napoleonovy neúspěchy (ruské tažení v roce 1812, koaliční vojska ve Francii 1814) byla stavba dokončena až k obloukům. Ovšem během restaurace Bourbonů byla stavba přerušena. Ludvík XVIII. obnovil stavbu až v roce 1824 a postupně se na ní podíleli architekti Louis-Robert Goust, Jean-Nicolas Huyot a Héricart de Thury. V roce 1830 král Ludvík Filip a ministerský předseda Adolphe Thiers rozhodli o sochařské výzdobě oblouku, která měla zahrnovat úspěchy francouzské armády z let 1792–1815. Oblouk byl definitivně dokončen v letech 1832–36 a slavnostně pak otevřen 29. července 1836 u příležitosti 6. výročí Červencové revoluce. Dne 6. února 1896 byla stavba zapsána mezi historické památky.