Katedrála Notre-Dame
Katedrála Notre-Dame v Paříži (doslova katedrála Naší Paní, česky označovaná jako katedrála Panny Marie nebo chrám Matky Boží), francouzsky Cathédrale Notre-Dame de Paris, je gotická katedrála stojící na východní polovině pařížského ostrova Île de la Cité na řece Seině v Paříži. Je katedrálou pařížské římskokatolické arcidiecéze. Byla postavena v letech 1163–1345. Je považována za jeden z nejkrásnějších příkladů francouzské gotické architektury a patří k významným památkám evropské středověké architektury, zejména pro svůj unikátní přechod od pozdně románské ke gotické architektuře. Je proslulá rovněž použitím vnějších opěrných oblouků obvodových zdí. Průčelí je zdobeno četnými sochami. Výška předních věží je 69 m. 15. dubna 2019 katedrálu zachvátil požár, který zničil krov a sanktusovou věž.[1] Historie Původně na tomto místě stál římský chrám, později – v místech náměstí před katedrálou – čtyři stavební fáze katedrály sv. Štěpána: raně křesťanská, merovejská, karolínská a románská. K ní patřil ještě sousední kostel Panny Marie a baptisterium sv. Jana. Přesnější historie předchůdců katedrály však není archeologicky a prameny dostatečně doložena. 1163 počátek výstavby katedrály za biskupa Maurice de Sully 1200 dokončena hlavní loď a vedlejší lodi a jejich fasáda 1245 dokončeny věže a zbudovány kaple pod vedením architektů Jeana de Chelles a Pierra de Montreuill 1345 katedrála dokončena; na stavbě se podílelo celkem 160 000 dělníků 1431 devítiletý Jindřich VI. Anglický korunován v katedrále na francouzského krále 1455 revize procesu Johanky z Arku 1572 svatba Markéty z Valois a Jindřicha IV. 1594 korunovace Jindřicha IV. Navarrského 1793 hrozila demolice během Velké francouzské revoluce. Katedrála byla znesvěcena, mnoho předmětů z náboženských částí výzdoby bylo poškozeno nebo úplně zničeno. Pařížský lid v Galerii králů s 28 sochami králů Izraele a Judska viděl představitele francouzských králů, jim v roce 1793 srazil hlavy. Postupně byly opraveny a znovu umístěny na původní místa. 1802 katedrála znovu vysvěcena 1804 korunovace Napoleona I. papežem Piem VII. 1844–1864 rekonstrukce prováděná Viollet-le-Ducem, uvedení do původního stavu před rokem 1793 1944 mše Te Deum u příležitosti osvobození Paříže (26. srpna) 1970 pohřeb Charlese de Gaulla (26. května) 2019 střešní část katedrály zničil požár (15. dubna)[2] Stavba katedrály Stavba katedrály Notre-Dame započala roku 1163 na přání biskupa Maurice de Sully na místě křesťanské baziliky, která v minulosti zabírala místo bývalého chrámu římského období, na největším z ostrovů Seiny. Biskup Maurice de Sully započal budováním chóru. Během dalších let následovaly chrámové lodi a pak i průčelí, dokončené kolem roku 1200 biskupem Eudesem de Sully, avšak věže byly dokončeny roku 1245. Stavitelé pokračovali konstrukcí kaplí v chrámových lodích a kaplí v chóru, čímž byl pověřen architekt Jean de Chelles. Kolem roku 1250 bylo dokončeno další průčelí, nacházející se na severním rameni příčné lodi, zatímco stavba průčelí jižního ramene byla zahájena o osm let později. Kostel byl dokončen roku 1345. Vzhledem k mnoha válkám a jiným zásahům se během staletí začal vzhled katedrály měnit. To především během Velké francouzské revoluce, kdy v roce 1793 měla být katedrála zcela zničena. Nové vysvěcení kostela proběhlo roku 1802 a v roce 1804 se zde konala velkolepá korunovace Napoleona I. Bonaparte papežem Piem VII. V letech 1844–1864 byla katedrála restaurována, hlavním architektem těchto prací byl Eugène Viollet-le-Duc. Požár katedrály, 15. dubna 2019 V podvečer 15. dubna 2019 katedrálu zachvátil ničivý požár. Její střecha téměř zcela shořela, centrální sanktusová věž s menším zvonem se v 19:53 zřítila a propadla se část klenby, většina cenných artefaktů v interiéru však zkáze unikla.[1] Kaplan z planoucího chrámu totiž vynesl trnovou korunu Ježíše Krista a další artefakty nevyčíslitelné hodnoty. Právě probíhající mše byla ukončena a návštěvníci byli bez zranění vyvedeni z chrámu. Popis a součásti Typově je stavba gotickou katedrálou. Je proslulá přechodem od románské ke gotické architektuře a například použitím vnějších opěrných oblouků obvodových zdí. Výška předních věží je 69 metrů. První sanktusník nad křížením hlavní lodi a transeptu byl postaven nejspíše mezi lety 1220 až 1230 a rozebrán v letech 1786–1792. Nový byl postaven až v roce 1859 a zřítil se při požáru katedrály v roce 2019. Mohutné průčelí katedrály Notre-Dame je svisle rozděleno pilíři na tři části a vodorovně na dvě galerie ve třech pruzích, z nichž spodní má tři hluboké vchody. Nad nimi se nachází tzv. Galerie králů s 28 sochami králů Izraele a Judska. Pařížský lid, který právě v nich viděl představitele francouzských králů, jim v roce 1793 srazil hlavy. Postupně byly opraveny a znovu umístěny na původní místa. Střední část obsahuje dvě dvojice rozměrných oken, která sousedí s rozetou o průměru 10 m (postaveno mezi lety 1220–1225). Tento střední pás je dekorován sochou Madony s dítětem ve středu a sochami Adama a Evy po stranách. Nad nimi se nachází galerie úzkých překřižujících se oblouků a spojnice mezi dveřmi postranních věží, které nebyly nikdy dokončeny.